Průvodce Ruskem pro pana Blahu 2

Kapitola 2. – Města a venkov

Řekněme, že budete mít to "štěstí" a narodíte se v Rusku. Není to vůbec nereálné: statisticky je to dokonce 15x pravděpodobnější, než že se narodíte v Čechách. Rusko je totiž devátá nejlidnatější země z cca 200 států světa.

V jakém prostředí vlastně budete vyrůstat a žít? No, to dost záleží, kde přesně se v Rusku narodíte.

Dobrá zpráva je, že okolí vašeho bydliště nemusí vůbec vypadat tak špatně, jak se vás snaží přesvědčit někteří havloidní a banderovští propagandisté.

Ještě dokážu pochopit, že se někomu do Ruska nechce jet kvůli tamní politické situaci, ale příliš nerozumím lidem, kteří se prsí, že by do Ruska nikdy nejeli, protože tam "není vůbec nic zajímavého k vidění". To je samozřejmě nesmysl. V Rusku je toho k vidění opravdu hodně. Možná to bude souviset s tím, že Rusko zabírá asi desetinu veškeré souše naší planety, takže by to byla i statisticky dost divná náhoda, kdyby tam nebylo vůbec nic.

Když pominu fantastickou ruskou přírodu, která je kapitolou sama o sobě, tak pokud máte rádi historii, architektonické památky, umění, dobré jídlo a originální kulturu, tak byste Rusko rozhodně neměli během pobytu na tomto světě vynechat. Protože v Rusku tohle všechno dostanete v míře větší než malé. Já jsem byl ve zhruba 65 zemích na pěti kontinentech a Rusko mi přišlo jako jedna z nejpozoruhodnějších, které jsem navštívil (pozoruhodných v dobrém i špatném smyslu). A pokud to politická situace dovolí, tak se tam rád ještě někdy vrátím, protože je tam pořád strašně moc míst, která bych chtěl vidět.

V Rusku je 21 světových kulturních památek UNESCO a všechno jsou to docela pecky. Historická centra Petrohradu a Moskvy jsou prostě objektivně velmi pěkná a člověk by musel být opravdu hodně zaslepený rusofob, aby to neuznal. I jiná "stará" sídla (jako Vladimir, Jaroslavl, Tver, Kazaň atd.) mají své poměrně malebné historické části. Takže pokud budete vyrůstat tam, nemusí být vaše "životní prostředí" ani zdaleka tak infernovité, jak si někteří lidé u nás představují.

Následující fotka kupodivu není z Moskvy, ale z Petrohradu. Ten kostel sice zdálky vypadá jako chrám Vasila Blaženého, ale ve skutečnosti je to petrohradský Chrám Spasitele na krvi, který je o pár staletí mladší. Mě to přijde docela hezký.

Další fotka z Petrohradu, kterému se kvůli množství kanálů přezdívá "Benátky severu" (stejně jako Stockholmu a asi deseti dalším evropským městům). Peklo podle mě vypadá jinak…

Umění na Arbatu – Moskva

Petrodvorec. Luxus a všechno ze zlata - tady by se Donaldu Trumpovi líbilo.

Tucker Carlson má pravdu, že Moskva má mnohem hezčí stanice metra než cokoliv, co najdete v USA. Na druhou stranu – mít lepší veřejnou dopravu než Američané je opravdu hodně nízká laťka.

Mimochodem, v moskevském metru najdete od roku 1985 i stanici "Pražská", kterou navrhli a pomohli postavit čeští architekti a inženýři. Je v ní i hezká plastika s panoramatem Hradčan. Na oplátku pak u nás ve stejném roce sovětští budovatelé vybudovali stanici "Moskevská", ve které je pro změnu plastika flirtujících kosmonautů. Tento dojemný symbol nerozlučného rusko-českého přátelství ovšem zrádní Češi brzy zprznili tím, že po revoluci dali této stanici nový klerofašistický název "Anděl". 

Také moskevské stanici "Pražská" chvíli hrozilo přejmenování. V roce 2020 navrhlo ruské ministerstvo obrany změnu názvu na stanici "Maršála Koněva", a to v reakci na fakt, že sochu tohoto význačného sovětského vojevůdce, osvoboditele Prahy (1945) a okupanta Budapešti (1956), nechal z Prahy 6 odstranit místní neonacista Andreas von Stellmacher. Nevděční Češi tak jako by zapomněli na význačnou roli, kterou tento mimořádný muž sehrál při dočišťování Prahy od Němců po Pražském povstání.  

Rusové nakonec, pokud se nepletu, svou výhružku nesplnili a blahosklonně ponechali stanici Pražskaja její původní název. Ruská prokuratura nicméně zahájila s iniciátory onoho zhanobení památky Hrdiny SSSR trestní stíhání, takže až nás Rusové znovu přijdou osvobodit (což je jen otázka času), čeká bývalého starostu Prahy 6 prodloužený rekreační pobyt na Sibiři. Měl se od zkrátka od pana Blahy včas naučit, jak se správně projevuje vděčnost osvoboditelům!

Následující fotografie je nicméně ze stanice Komsomolskaja, která mi přijde hezčí (stanice Pražská totiž opravdu vypadá jako pražská, takže byste mi nevěřili, že jsem to nefotil na Kačerově). Stanici Komsomolskaja přejmenování nehrozí, protože na Komunistický svaz mládeže vzpomínají Rusové s láskou.

No dobře, problém je v tom, že v centrech historických měst obecně bydlí docela málo lidí. Stejně jako většina Pražáků nebydlí na Malé Straně, ale spíš ve Stodůlkách nebo na Jižňáku, tak i velká ruská města obklopuje obří prstenec sídlišť, ve kterých žijí takřka všichni obyčejní Moskvané a Petrohradníci (nebo jak se česky říká obyvatelům Pitěru).

Jinými slovy, pokud se narodíte v obrovské moskevské nebo petrohradské aglomeraci (ve kterých dohromady žije asi pětina všech Rusů), tak je poněkud nepravděpodobné, že budete žít v nějakém paláci od Rastrelliho (a pokud náhodou v paláci od Rastrelliho přeci jen žít budete a v dálce uslyšíte lodní výstřel, tak rychle zdrhejte!). Daleko spíš ovšem budete bydlet na nějakém velkém sídlišti, jako je to na fotce níže.

Ano, tohle je taky Petrohrad a pokud nejste turista, ale místní Rus, tak tohle je asi ta tvář Petrohradu, se kterou se potkáte nejčastěji. Ruská velkoměstská sídliště se příliš neliší od pražského Jižního města nebo bratislavské Petržalky, jen je to celé poněkud větší a mírně bezútěšnější (což souvisí s již zmiňovanou péčí o veřejný prostor, kterou jsem zmiňoval v minulé kapitole).

Vzhledem k poměrně kvalitní veřejné dopravě v těchto dvou metropolích (což píšu víceméně bez ironie) se nicméně nebudete mít problém dostat do hodiny na ta hezká místa v centru, abyste si od té šedi trochu oddechli pohledem na monumentální paláce a barevné kupole ruských chrámů. 

Pár fotek z interiéru docela obyčejného moskevského paneláku (včetně jednoho starého autoportrétu z výtahu).

Cca 80 % Rusů ale udělá tu chybu, že se narodí úplně mimo Moskvu a Petrohrad. Tedy na místech, kde na moc zahraničních turistů nenarazíte. Což má svůj důvod. Mnoho dalších velkých měst totiž žádné pěkné historické jádro nemá, protože byly buď zcela, anebo z větší části postaveny ve 20. století v éře Sovětského svazu. A to buď proto, že tato města byla zničená za Velké vlastenecké války, anebo byla postavená na zelené louce, jelikož se v okolí něco těžilo, nebo vyrábělo. V současné době už se (na rozdíl od časů SSSR) v Rusku takřka nic hodnotného nevyrábí (s výjimkou zbraní), ale pořád se tam těží jak o život.

Tato industriální města prostě objektivně nepatří mezi místa, kde byste chtěli dobrovolně trávit víc času, než je nezbytně nutné. Následující fotka je z Novosibirsku, což je největší město Sibiře (1,5 milionu obyvatel). Je to vlastně jedno velké sídliště s několika továrnami a… to je asi tak všechno. O moc víc tam toho nenajdete. Podobný poněkud depresivní postsovětský industriální Mordor je životním prostředím desítek milionů Rusů. Z šedi (anebo v případě této konkrétní fotky brčálové zeleně) tam, na rozdíl od Moskvy a Petrohradu, zkrátka není úniku.

Centrum Krasnojarsku, další milionové sibiřské metropole. Hezký, no... Ale Lenin je na svém místě, vyhlíží lepší zítřky, takže dobrý.

Jelikož centrum Krasnojarsku bylo slušně řečeno o ničem, rozhodli jsme se zajít podívat k majestátní řece Jenisej v naději, že tam třeba bude nějaké pěkné nábřeží. Našli jsme akorát tuhle bažinu, nad kterou kroužili supi (nebo orli, nebo co to bylo).

V burjatské metropoli Ulan Ude mají největší hlavu Lenina na světě. Žádné jiné město světa takhle velkou hlavu Lenina nemá, na což jsou Ulan Uďané právem pyšní. Nám nezbývá, než tiše závidět. 

Jinak tam samozřejmě není vůbec nic.

Z velkých měst se můžeme přesunout na malá města a na venkov. Na venkově žije asi čtvrtina ruské populace. A tady už si není potřeba brát jakékoliv servítky. Ruský venkov je zkrátka pr*ser. To se asi nedá jinak říct. Některé vesničky jsou samozřejmě v pěkné krajině, ale tím to asi tak končí.

Většina vesnic, kterými jsem projížděl (a to i v evropské části Ruska) vypadala tak trochu jako středověký skanzen. Dřevěné, polorozpadlé domy, prašné silnice, bordel… Následující fotky jsou z Irkutské oblasti a z Burjatska:

Rusové jsou velmi vynalézaví lidé. Sajdkáru si dokáží vyrobit i z recyklované rakve (anebo z necek, nebo co to je).

Další důkaz ruské vynalézavosti: když se u náklaďáku rozbije motor, zapřáhneme koně. Prostě si vždycky nějak poradíme.

Některé sibiřské vesničky vypadají jako z předminulého století, což může být i docela "malebné".

Daleko častější je nicméně kombinace středověkého skanzenu se skanzenem postsovětským, kde se mezi kučami většinou tyčí nějaká betonová bestie z doby SSSR. Tady už, myslím, úroveň mordorovitosti dosahuje vrcholu.

A jsme zpět v evropské části Ruska, takřka u lotyšské hranice. Konzum…

Service

Vůbec nejznepokojivější jsou samozřejmě ty venkovské oblasti, kde žijí etnické menšiny. Tahle fotka je od mongolských hranic. Nevím přesně jakou roli plní ten posed uprostřed - možná je to celé nějaký bývalý gulag, u kterého zapomněli zbourat jednu strážní věž. Ale všiml jsem si toho na víc místech.

No myslím, že by to pro základní obrázek o tom, jak bude vypadat okolí vašeho bydliště v případě, že se příště narodíte v Rusku, stačilo. V další kapitole se podíváme na to, jaká je v Rusku reálná životní úroveň a konečně se dozvíme pravdu o tom, jestli je možné si v Moskvě koupit automatickou pračku! Stay tuned! Tedy spíš: Следите за обновлениями!