Norimberské zákony a očkování

V září roku 1935 přijal Říšský sněm ústavní zákon na ochranu německé krve a německé cti. Ten prakticky zakazoval bližší styky mezi Židy a ostatním obyvatelstvem. A byl to teprve začátek. Postupně vstupovaly v platnost další diskriminační nařízení, ať již ve formě zákonů nebo policejních vyhlášek, a to jak v Říši, tak na Německem okupovaných územích. Podle ustanovení z 20. února 1940 nesměli Židé v Protektorátu navštěvovat biografy a divadla. V rámci dalšího omezování styků s nežidovským obyvatelstvem byly přijaty zákazy vstupu Židů do řady veřejných prostor - restaurací, kaváren, hostinců, muzeí, galerií atd. Od října 1940 pak platila opatření omezující Židům cestování (obvykle mimo oblast trvalého bydliště) a zákaz vycházet z bytu po dvacáté hodině. Od 19. září 1941 museli být všichni Židé na veřejnosti viditelně označeni.

Zákazy vstupů do divadel a restaurací, omezení cestování, povinnost se něčím prokazovat... nepřipomíná Vám to celé něco? Lubíkovi V. to něco silně připomnělo, takže neváhal provádět veřejná srovnání mezi současnou situací a nacistickou rasovou politikou a považovat odpírače vakcín za oběti druhého holocaustu. Někteří lidé si dokonce na náměstích rovnou začali připínat žluté hvězdy s nápisem "Neočkovaný". Nemají ale tak trochu pravdu? Není to, co teď zažíváme, vlastně skoro totéž, co se dělo tenkrát?

Není! Tak předně: srovnávat "utrpení" neočkovaných s utrpením Židů za 2. světové války je skutečně hodně mimo mísu. Je to zhruba stejně necitlivé, jako by Vám někdo řekl, že mu zemřelo dítě při autonehodě a Vy jste mu odvětili, že přesně víte, jak mu je, protože se Vám ráno rozbil displej na mobilu. Je to prostě poněkud chucpe (a to i v případě, že se jednalo o velmi drahý mobil).

Hlavně je to ale špatně fakticky, a to z mnoha důvodů. Tak například proto, že Židé neměli volbu. Je velký rozdíl, když je někdo trestán či omezován za své svobodné rozhodnutí a když je někdo trestán či omezován za to, že se nějak narodil. To je totiž pravá podstata rasové diskriminace. V demokratické společnosti jednoduše nemůžete někoho trestat za něco, co daný člověk nezpůsobil a co může vlastní vůlí jen sotva ovlivnit. Tedy například za barvu pleti, pohlaví, věk, rodinný původ, ale také třeba sexuální orientaci. Někteří lidé se sice domnívají, že třeba pohlaví si můžete svobodně vybírat (a Michael Jackson si pro změnu svobodně vybral barvu pleti), ale do toho teď raději nebudeme zabrušovat.

Tohle je zrovna něco, co je sice jedním z podstatných principů liberální demokracie, ale přitom se na tom neshodnu jak s rasisty, tak s některými militantními sluníčkáři (zejména v anglosaském světě). Jedni si myslí, že je možné a vhodné šikanovat lidi pro jejich vrozené vlastnosti, druzí pro změnu srovnávají kritiku kultury či ideologie s rasovou nesnášenlivostí, takže je boj proti nenávisti paradoxně vede k absurdním konceptům, které jsou samy inherentně rasistické (například kulturní apropriace nebo white guilt). Což je samozřejmě také omyl - kultury i ideologie jsou lidské výmysly, je možné je z lidské vůle měnit (nebo by to alespoň možné být mělo), a tudíž je zcela legitimní je kritizovat, či dokonce zesměšňovat. Tady se zkrátka rasisté i antirasisté chytají do stejné pasti, jelikož nejsou schopní rozlišit možnost a nemožnost volby.

On ten pojem diskriminace je vůbec pro spoustu lidí nějaký zapeklitý. Neznalost jeho obsahu jde přitom napříč politickým spektrem - od všech voličů SPD a Dělnické strany, až po některé voliče Pirátů a TOPky. Jedni nevidí diskriminaci tam, kde je, druzí ji zas vidí i tam, kde není. Takže neuškodí si v tom udělat trochu jasno. Jednak pak bude zřejmější, proč jsou žluté hvězdy na kabátech neočkovaných tak absurdní, ale hlavně se Vám to bude hodit i dlouho po pandemii, až zas naplno vypuknou kulturní války o to, kdo je, a kdo není utlačovaný.

Určitá nápověda je ve výše uvedené možnosti volby. Zdá se to jasné, jenže pak přijde tenhle chyták: když se Vám do konkurzu na pilota dopravního letadla přihlásí nevidomý kandidát, můžete ho rovnou odmítnout? Anebo je to diskriminace, protože schopnost vidět rozhodně nebyla předmětem svobodné volby daného člověka? V tomto případě to diskriminace není. Některá povolání mohou mít určité kvalifikační předpoklady, které musí kandidáti o dané místo splňovat. V tomto případě dokonce zajišťují, že nedojde k ohrožení zdraví a života třetích osob (pasažérů letadla).

To otevírá určitý prostor pro skrytou diskriminaci. Kvalifikační předpoklady by neměly být nastavené tak, aby neoprávněně znevýhodňovaly někoho, kdo by povolání bez problémů vykonávat mohl, ale někomu se to prostě jen "nehodí". Třeba když si dáte do inzerátu na manažera podmínku, že kandidát "musel hrát na střední škole rugby" (což byl údajně trik, který kdosi v Británii použil k vyřazení ženských uchazeček). Je prostě rozdíl, když z konkurzu na pilota vyřadíte někoho proto, že nevidí, anebo proto, že je Žid.

V situacích, kdy hrozí negativní ovlivnění třetích osob, je omezení často na místě. Lidé s nakažlivou kožní chorobou za svůj stav také obvykle nemohou a stejně mají zákaz chodit do veřejných bazénů. Což je v pořádku. V pořádku není, když vstup do veřejných bazénů zakážete černochům. Protože připomínám, že pro podobné omezení je nutné mít objektivní důvod, nesmí to být otázka něčí "osobní preference".

Věřím, že jsou lidé, kteří se neradi koupou s černochy. Případně lidé, kteří nejsou nadšení z toho, když vidí ženu za volantem. To je ale v zásadě jejich osobní problém. Kromě možného vyvolání pocitu méněcennosti v pánských sprchách totiž přítomnost černochů ve veřejném bazénu nezpůsobuje ostatním návštěvníkům žádnou objektivní újmu. Tímto zdravíme do Alabamy, kde to lidem došlo až ostudně nedávno. Podobně se dle poměru zaviněných závažných nehod (se zraněním či úmrtím) zdá, že ženy ve skutečnosti řídí bezpečněji než muži. Zřejmě proto, že nemají za volantem tak časté záchvaty agresivity a testosteronové demence. Takže i tady případný zákaz postrádá logiku. Zdravíme do Rijádu, kde tohle lidem došlo ještě nedávněji.

Hezky je to celé vidět na srovnání homosexuality s pedofilií. Pokud Vám vadí už to, že jsem tyhle dva pojmy použil v jedné větě, pak jste jedni z těch, kterým uniká podstata diskriminace. Tyhle dva pojmy se samozřejmě srovnávat dají, a to poměrně dobře - v obou případech se jedná o "relativně vzácný" druh sexuální orientace, který je (v mnoha případech) vrozený a vůlí nezměnitelný. Přesto je mezi nimi dost zásadní rozdíl. V prvním případě může být výsledkem svobodný vztah dvou (či více) dospělých lidí, který je založený na vzájemném souhlasu a nemá negativní dopad na nikoho dalšího. Do svobodných vztahů a jednání, které nemají negativní dopad na nikoho dalšího, je státu prd, a tudíž ani nemá právo něco podobného regulovat, natož zakazovat. Zdravíme do Varšavy a Budapešti, kde to lidem nedošlo doteď. V druhém případě se o vztah, založený na vzájemném svobodném souhlasu z principu jednat nemůže, a proto je naprosto v pořádku, že stát sexuální zneužívání dětí omezuje a trestá.

Tady je hezky vidět, že není vrozená vlastnost jako vrozená vlastnost. Podstatné ovšem je, že stát nikdy nesmí zakazovat onu vrozenou vlastnost (protože to by byla jasná diskriminace), ale zcela legitimně může zakázat něco, co má negativní dopad na třetí osoby, případně požadovat kompenzaci takového negativního dopadu. Proto také nezakazujeme pedofilii (se kterou se lidé rodí a nemohou za to, takže ji zakázat ani dost dobře nejde), ale zakazujeme zneužívání dětí. Proto nezakazujeme lidem mít nakažlivé kožní choroby, ale zakazujeme lidem s nakažlivou kožní chorobou chodit na veřejná koupaliště. Čímž se právě lišíme od nacistů. Nacisté totiž nezakazovali Židům jednání s možným objektivním negativním dopadem na ostatní. Nacisté zakázali Židy.

Z výše uvedeného myslím jasně vyplývá, proč není podmínění návštěvy restaurace negativním testem či očkováním o nic víc diskriminační než zákaz kouření na zastávce MHD. Jinými slovy: není diskriminační! Zákazy a příkazy za účelem ochrany veřejného zdraví jsou obecně zcela v pořádku, ale musí být proporční a musí se dobře odůvodnit. To odůvodnění se zjevně naší vládě tak docela nepovedlo, a proto také soudy rozhodly, že některá z přijatých opatření byla v rozporu se zákonem. Což je pro současnou vládní skvadru celkem typické - když už náhodou nedopatřením a se zpožděním udělá správné rozhodnutí, tak si ho aspoň pokazí administrativní chybou (s potenciálně dost fatálními právními důsledky ve formě různých nároků na kompenzace apod.).

O něco větší relevanci má jiný argument odpíračů očkování, že se v případě proticovidových nařízení jedná o zárodek nové totality. I tady bychom našli zajímavé paralely z minulosti, kdy se dočasná bezpečnostní opatření změnila v dlouhodobý nástroj omezování osobní svobody. Velmi typické je to třeba pro protiteroristickou legislativu. Příkladem může být třeba tzv. Civic Authorities Act (také známý jako Special Powers Act) z roku 1922, který reagoval na politicky motivované násilí v Severním Irsku. Norma dávala vládě pravomoc k zavedení úplného zákazu prodeje alkoholu, omezení shromažďovacího práva (včetně zákazu protivládních demonstrací), práva na držení půdy a majetku, možnost zastavit, prohledat a případně zabavit jakékoliv vozidlo, zatýkat bez soudního příkazu a zadržovat lidi bez soudu po předem nestanovenou dobu, zakázat vydávání novin atd.

Z tohoto výčtu je zřejmé, že daný zákon omezoval některá základní občanská práva, která tvořila základ britského právního systému. Tvůrci zákona si toho byli vědomi a prezentovali tento právní předpis jako "mimořádné a dočasné opatření k řešení aktuální krize". Zákon měl platit pouze na území Severního Irska (nikoliv ve zbytku Británie) a po roce měl parlament rozhodnout o jeho zrušení nebo prodloužení. Toto mimořádné jednoleté opatření k řešení aktuální krize nakonec zůstalo v platnosti přes půl století - až do roku 1973. V roce 1973 přitom nebyl zákon zmírněn, ale nahrazen novými právními předpisy (Emergency Provision Act a Prevention of Terrorism Act), které byly v některých ohledech ještě přísnější (protože reagovaly na bombovou kampaň IRA přímo na anglickém území). Především rozšiřovaly některá opatření z roku 1922 (např. možnost zatčení bez soudního příkazu), dosud omezená na Severní Irsko, na celé území Spojeného království. Také tyto zákony byly prezentovány jako dočasné, ale opět zůstaly v platnosti celá desetiletí (do přelomu milénia), kdy po velkém masakru v Omaghu (kde IRA zavraždila 29 lidí) a po 11. září byly přijaty nové, opět přísnější zákony (které např. zaváděly pro případy terorismu soudní procesy bez poroty, možnost usuzovat z mlčení obviněného na přiznání viny atd.).

Zdroj: Blackbourn, Jessie: Learning Lessons from Counter-Terrorism Failures: The United Kingdom's Pre- and Post- 9/11 Counter-Terrorism Policy. Conference Papers -- International Studies Association, 2009 Annual Meeting, p1-14.

Jinými slovy: ano, pro "dočasná opatření na ochranu obyvatelstva", která se zvrhnou v trvalá s potenciálně destruktivními účinky pro lidská práva, tu máme také precedent. A to i v tak učebnicově demokratické zemi, jakou je Británie. Je naprosto v pořádku přezkoumávat přijatou legislativu a hlídat, jestli jsou v krizi zaváděná mimořádná opatření stále nutná. A zdali nejsou zneužívána k něčemu jinému, než k čemu byla původně určena. Je dobře, že je mezi námi tolik "hlídacích psů svobody", kteří jsou citliví na "postupné ukrajování našich práv" salámovou metodou.

Jenže ono je to zároveň tak, že občas se v krizích (války, pandemie, živelné katastrofy apod.) některá práva omezovat zkrátka musí, aby se zabránilo mnohem větším škodám či ztrátám na životech. Např. při hrozící povodni má stát právo vás vyhodit z vlastního domu, což obvykle nemá. V případě vyhlášení válečného stavu Vám zase armáda může zrekvírovat koně. Poznámka pro vyděšené majitele koní:  nemusíte se bát, koně se budou zabavovat jen tehdy, pokud nepůjdou nastartovat Pandury. Takže byste se vlastně bát měli... 

Pokud se v souvislosti s covidovými opatřeními obáváte nástupu nové totality, tak mám pro Vás dobrou zprávu. Tohle není ono 😉. Tahle opatření budou skutečně dočasná, nikdo je vlastně nechce a všichni se těší, až budou zrušená. A to včetně politiků, kteří je zavádějí. Ti se na jejich zrušení těší možná ze všeho nejvíc, protože covidová opatření jsou nepopulární (zhoršují jim vyhlídky na znovuzvolení) a drahá (zmenšují množství peněz, které je možné zpronevěřit, nebo nerozumně rozházet). Nemusíte mít až takovou obavu, že se tato omezení už nikdy nezruší, spíš je na místě se bát, že se zruší příliš brzy (jako se to stalo minulé léto).

Já mám přitom z nástupu nové totality také trochu strach, protože ztráta naší svobody není úplně nereálná hrozba. Ještě větší strach mám ale z toho, že až se to bude dít, tak to titíž lidé, kteří se toho dnes bojí a ozývají se proti tomu, možná ani nepoznají. Anebo to dokonce podpoří. Demokracie většinou neumírá plíživě a nenápadně. Demokracie většinou umírá za všeobecného potlesku (to je prosím citát ze Star Wars). Tak si dejte dobrý pozor, čemu tleskáte a proti čemu bojujete.

Jinými slovy: to, že bych chtěl něco dělat a nesmím, to ještě není diskriminace. Zákazy a omezení jsou i ve svobodné společnosti možné, ovšem pouze tam, kde hrozí objektivní negativní dopad na druhé. Tedy například v oblasti veřejného zdraví. Omezení negativních dopadů či jejich kompenzace není diskriminací. Stát v tomto případě dokonce může nejen zakazovat, ale také má právo lidi pozitivně motivovat skrze různé benefity a výhody.

Zákaz kouření v restauracích, anebo povinnost prokázat se negativním testem není diskriminace. Diskriminace by to byla, kdybychom kuřákům či neočkovaným zakázali třeba číst noviny, anebo kandidovat ve volbách. Diskriminace by dokonce nebylo ani to, kdyby se zavedlo povinné očkování (což úplně nehrozí). Povinné očkování proti různým nemocem je v Československu nepřetržitě od roku 1919 (přežilo všechny režimy, které se od té doby vystřídaly, demokratické i nedemokratické) a až donedávna to nikomu nepřišlo divné. Povinné očkování má navíc jednu obrovskou výhodu. Zbavuje Vás volby. A tudíž i odpovědnosti. Což by byl pro mnoho lidí velký benefit.

Toto je krátký přídavek k textu o očkování a odpovědnosti, který naleznete ZDE.