Co je teď potřeba namísto spekulování o zdravotním stavu prezidenta

Posledních pár dnů se na internetech neřeší nic jiného než zdravotní stav Miloše Zemana. Média přinášejí zaručené zprávy od insiderů, kteří pod podmínkou anonymity prozrazují, s čím že to pan prezident vlastně stoná. Pokud jste na tento článek kliknuli proto, abyste se dozvěděli, jak špatné to s Milošem doopravdy je, tak vás zklamu. Já to nevím.

Žádné tajné interní zdroje nemám, takže netuším, jestli prezident skutečně trpí encefalopatií, vyvolanou jaterní cirhózou, vyvolanou alkoholem. Z čistě laického pohledu mi přijde matematicky nepravděpodobné, že by člověk ve věku a s životním stylem Miloše Zemana, který už celá desetiletí kouří a chlastá první ligu a jehož jediným tělesným pohybem je obouruční pádlování na nafukovacím člunu po rybníce, žádnou závažnou nemoc neměl. Pokud je Miloš přes tohle všechno opravdu zdravý jako řípa, jak nás už několik let přesvědčuje jeho mluvčí, tak bychom ho mohli začít vystavovat v Lourdech. Ale možné je všechno.

Stejně tak nevím, jestli prezidenta vykládali ze sanitky v bezvědomí, anebo si jenom zrovna potřeboval dáchnout po vyčerpávající dvouminutové schůzce s končícím premiérem. Chápu, že náhlý převoz na JIP do Střešovic není nic, kvůli čemu by člověk musel vynechat odpoledního šlofíčka.

Nevím ani to, jestli se dá vinná klobása s bramborovou kaší podávat nitrožilně, ale lékařská věda dnes dokáže zázraky, takže možné to nejspíš je. Také nevím, jestli musí sestřičky z KARIMu chodit pravidelně kontrolovat, jestli nemá pan prezident zase ucpanou kanylu meruňkovým knedlíkem.

Dokonce ani nevím, jestli předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky pronikl na ARO v převlečení za saniťáka, jestli ho kancléř Mynář nepozorovaně provezl schovaného ve vozíku s ložním prádlem, anebo jestli tam jednoduše vlezl oknem, jak se na vysokého ústavního činitele sluší.

Nevím, jestli pan prezident potřebuje nová játra a jak vysoko je případně na transplantačním seznamu. Trochu bych čekal, že skoro osmdesátiletý kuřák a alkoholik bude kdesi na spodních příčkách, ale netuším, jakou roli při sestavování pořadí hraje fakt, že je někdo hlava státu.

Jak vidíte, tak nevím v podstatě nic. To by ostatně nebyl až takový problém, horší je, že o mnoho víc než já neví podle všeho ani předseda Senátu, který je druhým nejvyšším ústavním činitelem a v případě indispozice prezidenta na něj přechází část pravomocí (podle čl. 66 Ústavy). Jelikož toho tolik nevíme a naše možnosti to jakkoliv zjistit jsou velice omezené, tak bych navrhoval se prozatím, namísto spekulování o diagnózách, soustředit na dvě věci, které víme bezpečně.

Než se k tomu ale dostanu, tak bych rád uvedl, že upřímně přeji Miloši Zemanovi, aby se brzy uzdravil a bylo mu lépe. A to navzdory tomu, že jsem Zemana nikdy nevolil a když byl i přes můj nesouhlas kupodivu zvolen, neočekával jsem od něj v prezidentské funkci nic dobrého. Miloš nicméně mé očekávání výrazně předčil, neboť to, co předváděl v uplynulých osmi letech, bylo ještě mnohem horší, než by mě v roce 2013 kdy napadlo. Sice bych rád viděl na Hradě někoho úplně jiného, ale byl bych radši, kdyby se tak stalo po řádném vypršení Zemanova volebního období, případně v důsledku rezignace, nikoliv kvůli něčí osobní tragédii.

Proto mě poněkud mrzí, když se někteří lidé z mé bubliny vcelku nepokrytě radují, že na tom Miloš Zeman není (asi) zdravotně moc dobře. Případně se dokonce těší, že se ho díky tomu brzy zbavíme. Přijde mi to lidsky nízké. A taky nepříliš strategické. Přát Zemanovi smrt jen kvůli tomu, že má jiné politické názory, může jen velmi necitlivý člověk. Případně někdo, kdo by chtěl za prezidenta Andreje Babiše. To je totiž v případě Zemanova brzkého úmrtí či zbavení úřadu ta zdaleka nejpravděpodobnější varianta.

Pokud již Miloš Zeman nebude moci být dále prezidentem, musí předseda Senátu do deseti dnů vyhlásit novou přímou volbu, která se musí konat do 80 dnů od uvolnění úřadu (to říká čl. 56 Ústavy). Pokud k tomu dojde, považuji za téměř jisté, že se Andrej Babiš této volby zúčastní. Jak on sám říká, role řadového opozičního poslance není zrovna něco, po čem by toužil, a navíc ho jeho kriminální kauzy u nás i v zahraničí tlačí k tomu, aby si co nejrychleji znovu zajistil imunitu. Ta je navíc v případě prezidenta republiky výrazně silnější, než je tomu u řadového poslance. Vydat k trestnímu stíhání prezidenta republiky totiž skoro nejde (čl. 65 Ústavy), rozhodně pak ne za takovou "banalitu" jako jsou dotační podvody, nebo daňové úniky ve Francii.

Andrej se tedy nejspíš bude chtít prezidentem stát a šance, že se mu to v přímé volbě podaří, je ve skutečnosti obrovská. Pokud jste v euforii z volebního triumfu obou protiandrejovských koalic nabyli dojmu, že zastánci liberální demokracie mají teď konečně v Česku většinu, pak si výsledky nedávných voleb bohužel interpretujete poněkud naivně. Zastánci liberální demokracie mají aktuálně většinu v Parlamentu, nikoliv ve společnosti. A většinu v Parlamentu mají jen díky tomu, že se demokratické strany spojily do dost nesourodých slepenců (jejichž soudržnost po volbách je hodně velkým otazníkem), zatímco hlasy pro nedemokratické a populistické subjekty, případně pro další Andrejovy potenciální koaliční partnery, se dost tříštily a stovky tisíc jich propadly díky pětiprocentní uzavírací klauzuli.

Kdyby tyto hlasy nepropadly (k čemuž opravdu mnoho nechybělo), pak by bylo dost zřejmé, že Zemanovsko-Andrejovsko-populisticko-extremistický tábor je stále v národě tím početnějším. Což by se v prezidentské volbě (kde žádné hlasy pro Andreje nepropadnou) nepochybně ukázalo. Mnoho lidí je z volebního výsledku rozčarovaná stejně intenzivně, jako je z něj nadšená pražská kavárna a hoří nedočkavostí to těm "Pražákům, vítačům a havloidním sluníčkářům" vrátit i s úroky. Prezidentská volba v brzkém termínu by k tomu byla skvělá příležitost, takže pokud máte stejně jako já radost, že jsme se Andreje na chvíli zbavili (v exekutivních funkcích), měli byste také přát Miloši Zemanovi pevné zdraví a v případě nutnosti dobrovolně asistovat při jeho resuscitaci.

Předčasná prezidentská volba by navíc znamenala, že proti Andrejovi nebudou stát prakticky žádní občanští kandidáti, ale jen nominanti poslanců a senátorů. Bylo by totiž téměř nemožné sehnat 50 tisíc podpisů v šibeniční lhůtě 80 dnů. Takže je dost otázka, kdo by nakonec proti Andrejovi vlastně kandidoval.

Pokud k takové volbě přeci jen dojde, měl bych na svou bublinu ještě jednu prosbu. Trochu mě mrzelo, když se v rámci nedávné protibabišovské mobilizace začala čím dál častěji vytahovat národnostní karta. Tedy se trochu nadmíru zdůrazňoval Babišův slovenský původ a fakt, že mluví blbě česky. To je, popravdě řečeno, něco, co mi ze všech věcí vadí na Andrejovi zdaleka nejmíň.

Andreje je totiž možné kritizovat za tolik věcí, že je rýpání do jeho místa narození poněkud nadbytečné. Opravdu nechcete volit toho trestně stíhaného, nekompetentního estébáckého populistu v masivním střetu zájmů, který je v politice čistě kvůli svému byznysu a záleží mu víc na setrvání u moci než na tom, v jakém stavu a s jakým dluhem předá zemi svým nástupcům, zrovna kvůli tomu, že je to Slovák? To je přece ten zdaleka nejméně relevantní důvod. Co je špatného na Slovácích? Nic. Tedy přesněji nic víc, než co je špatného na Češích. Takže vlastně docela dost.

Slováci jsou vyspělý, kulturní národ s vytříbeným literárním vkusem, o čemž svědčí například fakt, že se na Slovensku nečekaně dobře prodává moje knížka. Nevím, jak k tomu přesně došlo, ale velmi mě to těší. Mně třeba vůbec nevadí, že k nám Slováci posílají své lidi, aby nám tu vládli. Mně jenom vadí, že k nám posílají druhou ligu. Jakože do Prahy vyšlete Andreje a Krndu a sami si necháte Čaputovou? Tak to choďte do pi*e, priatelia! Já chápu, že sami máte málo, ale propříště, prosím, dodejte někoho kompetentnějšího. Neschopných politiků už máme v Čechách tři p*dele, není tudíž potřeba sem z ciziny importovat další. Tady vážně nosíte sovy do Athén; v tomto ohledu opravdu netrpíme žádným nedostatkem a plně si vystačíme s bohatou domácí nabídkou. Vďaka.

Nechci teda Slováky příliš provokovat, nebo nám sem příště pošlou Kotlebu, a to bude teprve ta pravá pomsta za pomlčkovou válku. To tedy ještě zlatý, z Japonska importovaný Tomio. Popravdě řečeno fakt, že jsme si byli schopní Andreje zvolit za premiéra navzdory tomu, že to není úplně roduvěrný syn Řípu, který navíc občas mluví jako Tatar, považuju za nejspíš jedinou pozitivní věc na jeho zvolení. A důkaz, že to s tou naší xenofobií nebude až tak hrozné. Jasně, ono zvolit si Slováka s českým občanstvím není bůhvíjak pozoruhodný výkon (Rom, muslim nebo černoch by asi pořád neprošel), ale jsou země (a není jich málo), kde by se ani tohle nemohlo stát. Popravdě si myslím, že i na Slovensku by zvolení Čecha premiérem neproběhlo zdaleka tak hladce jako Andrejova volba před čtyřmi lety.

Proto mě trochu mrzí, že se v těchto volbách averze k Andrejovi trochu obrátila i proti Slovákům, kteří si to opravdu nezaslouží. Podobně dělat si legraci z Babišova originálního skloňování je v zásadě v pořádku, dokud to nesklouzává k nacionalistickému hejtování. Zrovna v tomhle ohledu je totiž na místě Andreje naopak ocenit. Já si teď musím číst knížky o výchově dětí a tam píšou, že děti by se neměly chválit ani tak za to, co reálně umí, ale hlavně za to, jak moc se zlepšily a jak se snaží. A Andrejův ústní projev se popravdě za posledních osm let zlepšil dost a snahu mu v tomto ohledu rozhodně nejde upřít.

Pokud si vzpomenete na to, jak AB mluvil v době, kdy vstupoval do politiky, tak tehdy to vypadalo, že jako učebnici českých slovíček a gramatiky používal Zákon sudnyj ljudem z 9. století. Kdyby tehdy na konci každé věty zvolal krleš, bylo by to jediné slovo, kterému bych rozuměl. Od té doby na sobě Andrej pracoval s asistencí kvalitních expertů na rétoriku (jednoho znám dokonce osobně), díky čemuž se jeho mluvený projev posunul o několik staletí směrem k současnosti, zhruba na úroveň Bible kralické. Takže už většinou tak nějak obecně chápu, co se snaží říct.

Schválně si zkuste dřív, než se zase budete opírat do Andrejovy čechoslovenštiny, rozkliknout libovolnou internetovou diskusi na libovolném českém serveru. Tam zjistíte, že se Andrejova znalost češtiny nikterak neliší od jazykových schopností nejméně poloviny našeho národa (ona také Zemana s Babišem přibližně polovina národa volí; náhoda? nemyslím si). Andrejovo fňukání o tom, jak se proti němu všichni spikli, je navíc natolik lingvisticky univerzální a obsahově plytké, že je v zásadě jedno, v jakém existujícím či neexistujícím jazyce jej provádí.

Tolik tedy kárání mé bubliny a vraťme se k nemocnému prezidentovi.

Ústava a korunovační klenoty

Nedávno jsem viděl několik vtipů na téma, že Miloš Zeman je momentálně Schrödingerův prezident. Pro ty z vás, které nebaví fyzika, můžu smysl tohoto vtipu krátce objasnit citací z průlomového spisu "Die Katzenphysiküberlegung" z roku 1935, kde Erwin Schrödinger píše:

"Vložíme živou kočku do uzavřené, neprůhledné krabice. Spolu s ní do této krabice umístíme také radioaktivní nuklid, který se s 50% pravděpodobností rozloží, čímž uvolní jedovatý plyn, který kočku usmrtí. Jelikož do krabice nevidíme, nemůžeme si být jisti, jestli k uvolnění plynu došlo, či nikoliv. Až do otevření krabice se tak kočka nachází ve stavu kvantové superpozice, kdy je vlastně současně živá i mrtvá. Kočce v tomto stavu nedoporučuji svěřovat vrchní velení ozbrojených sil."

Tolik tedy významný fyzik Erwin Schrödinger. V současné době se nacházíme ve velmi podobné situaci. Lidé z prezidentova okolí už před delší dobou zavřeli prezidenta do krabice a dlouhodobě jej udržují ve stavu kvantové superpozice. Prezident je zároveň zdravý i nemocný, pracuje i nepracuje, podepisuje i nepodepisuje atd. Dokud krabici neotevřeme a vlnová funkce kanceláře prezidenta se nezhroutí, nemůžeme si být ničím z toho jisti.

Některá česká média tvrdí, že něco podobného je neslýchané. Což ovšem není pravda, ve skutečnosti je to poměrně běžné. Ve střední Asii. To jsou takové ty "stány", kde si autokratičtí vládci uzurpují veškerou moc v zemi po desítky let (třeba Islam Karimov v Uzbekistánu) a někdy si i staví vlastní sochy z ryzího zlata (jako Berdymuhamedov v Turkmenistánu). V těchto zemích občas dochází k tomu, že tito diktátoři zestárnou a nejsou dále fyzicky či mentálně schopni vykonávat svůj úřad. A přesto ho dále mnoho let vykonávají, zatímco veřejnosti se tvrdí, že jsou stále zcela fit, jezdí bez sedla na koni a zápasí s medvědy.

Proč se to děje? Protože autokratické režimy stojí a padají na osobnosti vůdce. Když padne vůdce, obvykle padne i režim. A spolu s ním i všichni ti, kteří tento režim udržovali při životě a kteří z něho tyjí. Všichni tihle lidé v případě pádu režimu přicházejí o moc, v horším případě někdy i o život. Protože změna režimu v nedemokratických zemích bývá jen zřídka prosta násilí. Tito na autoritářském režimu existenčně závislí lidé jsou proto ochotní udělat naprosto cokoliv, aby udrželi režim při životě, a to i ve chvíli, kdy tento režim leží na kapačkách a mele z posledního. Protože tady jde o víc než o život jednoho diktátora.

V demokratických zemích není úmrtí nebo rezignace člověka ve volené funkci takový problém, protože v právním státě zakotvená instituce jednoduše funguje dál a není závislá na žádném jedinci. Lidé jsou smrtelní, ale instituce je nesmrtelná. Jenže v režimech autoritářských, kde je konkrétní člověk institucí, a v některých případech dokonce i státem, to tak jednoduché není. Tady se s koncem konkrétního člověka rozpadá celý systém. Systém osobních vazeb a zájmů mnoha dalších lidí. Tomu je potřeba zabránit, nebo to alespoň oddálit.

Když v roce 1566 zemřel při obléhání Szigetváru osmanský sultán Sulejman Nádherný, jeho nejbližší okolí tajilo jeho smrt po několik týdnů. Báli se totiž, že by zpráva o sultánově úmrtí rozložila bojovou morálku turecké armády. Pro zachování utajení nechali dokonce uškrtit sultánova osobního lékaře. Tak daleko asi současná Zemanova suita nezajde, ale být doktorem z ÚVN, raději bych se nikdy neobracel ke kancléři Mynářovi zády.

Je totiž zcela zřejmé, že si lidé v Zemanově okolí udělali z Kanceláře prezidenta republiky soukromý kleptokratický pašalík, sloužící primárně něčím ekonomickým a vlivovým zájmům. A tím "někým" rozhodně nejsou občané ČR. Nejprve to dělali s prezidentovým souhlasem a vědomím, ale v poslední době už není zcela zřejmé, jestli náhodou není Miloš Zeman týraným důchodcem v rukou bezskrupulózních lidí, kterými se obklopil. Tito lidé Zemana potřebují, protože bez jeho formálního krytí nemohou dále provádět své aktivity. A jsou to zcela zjevně lidé se středoasijskou mentalitou.

Případně východoasijskou. Když se v roce 2014 severokorejský vůdce Kim Čong-Un několik měsíců neukázal na veřejnosti, začala světová média také hojně spekulovat, jak vážně je nemocný, jestli nebyl sesazen, anebo není dokonce mrtvý. Objevily se dokonce zprávy, že byl sežrán psy, podobně jako se to údajně stalo jeho strýci. Ono se to teda s těmi psy ve skutečnosti nestalo ani Kimovi, ani jeho strýci - severokorejský režim je sice šílený, ale zrovna tenhle způsob popravy podle všeho nepoužívá. Což nic nemění na faktu, že je severokorejský režim neuvěřitelně brutální. Ne sice tak brutální, jako jihokorejské televizní seriály, ale i tak je to tam drsné. Takže není divu, že té fámě o psech spousta lidí (a novinářů) po světě věřila.

Pokud si přečtete články z té doby, zjistíte, že celá situace tehdy tak neuvěřitelně nápadně připomínala to, co vidíme dnes s Milošem Zemanem, že je z toho člověku až stydno. Severní Korea totiž asi není stát, se kterým bychom chtěli být na mezinárodní scéně srovnáváni. Já sice považuji za spíše nepravděpodobné, že by někdo nechal Miloše Zemana sežrat psy, ale popravdě si už v té současné bizarnosti nejsem jistý vůbec ničím. Vlastně mi přijde pravděpodobnější, že Miloše Zemana sežrali psi, než že si on sám pochutnává na meruňkových knedlících.

Popravdě nevím, jak dlouho budou Mynář s Nejedlým schopní celou tuhle šarádu utáhnout a jak dlouho jim to vlastně budeme tolerovat. Jisté je jen to, že pokud Miloš Zeman, nedejbože, v úřadě zemře, dočkáme se od Jiřího Ovčáčka zhruba takovéto veřejné reakce:

Čímž se dostáváme k tomu, že bychom měli méně řešit to, co nevíme a víc se soustředit na to, co víme. Tak například víme, že máme poněkud nešťastně formulovanou Ústavu. To jsem třeba nevěděl a zjistil jsem to až tehdy, když jsem si poslechl tento rozhovor s ústavním právníkem Janem Kyselou z Univerzity Karlovy.

Profesor Kysela v něm až příliš často opakoval věty typu "Ústava nespecifikuje" a "Ústava výslovně nedefinuje" apod. Jako já chápu, že Ústava je základní zákon, který by měl uvádět skutečně jen ty nejobecnější principy, zatímco konkrétní způsob, jak se co prakticky řeší, by měl být blíže definován v zákonech nižšího řádu, v prováděcích předpisech, ve zvyklostech atd. No jo, ale my spoustu věcí nemáme definovánu nikde a Zeman a spol. na to často hřeší.

Takže sice třeba máme v Ústavě článek 66, který říká, co se má dít, pokud už není prezident fyzicky schopen vykonávat svůj úřad. Ale Ústava už zjevně nepočítá se situací, kdy ani zvolení zástupci lidu v Parlamentu netuší, jak na tom prezident vlastně je a naprosto nemají šanci se to dozvědět. A to navzdory tomu, že právě na ně přechází v dané situaci část prezidentových pravomocí.

Je tomu tak zjevně proto, že když se počátkem 90. let česká Ústava psala, Vojtěch Cepl a jeho lidé nepovažovali za nutné do ní psát každou absurditu, která může čistě hypoteticky nastat. Ústavodárci si totiž zjevně říkali, že tohle tam psát nemusí, protože:

• "tohle by si přece nikdo nedovolil!"
• "to je tak absurdní, že se to přece nemůže stát!"
• "tak snad nežijeme v Turkmenistánu, ne?"

Profesor Cepl se v tomhle šeredně mýlil. Žijeme v Turkmenistánu, anebo v něm přinejmenším už nějakou dobu žije prezident Miloš Zeman a lidé z jeho nejbližšího okolí. Přinejmenším mentálně jsou to všechno imigranti z postsovětské střední Asie, kterým je středoevropská liberální demokracie naprosto cizí a nejspíš ani pořádně nevědí, co to je a jak to chutná. Nic z toho, co my Evropané považujeme za samozřejmost, tito stepní nájezdníci za samozřejmé nepovažují (například to, že prezident nebude bezmocný důchodce týraný svými podřízenými).

A fakt, že Ústava výslovně nedefinuje každou pitomost, jim v téhle situaci šeredně nahrává. Proto bych místo spekulování o tom, zdali má Miloš Zeman opravdu encefalopatii, anebo jen neuropatii kombinovanou s nulovou empatií, uvažoval o úpravě Ústavy tak, aby se tahle šaráda už do budoucna nemohla opakovat. Začal bych třeba tím, že bych ke zjevně neúplnému článku 66 doplnil článek 666 v následujícím znění:

Článek 666

(1) - Prezident republiky, který zemřel, není schopen dále vykonávat svůj úřad.

(2) - Pokud prezident republiky zemře, je potřeba to do 30 dnů alespoň někomu říct. Pokud se vedoucímu kanceláře bytostně příčí sdělit tuto skutečnost veřejnosti, měl by o ní informovat alespoň předsedy obou parlamentních komor, na které v této situaci přecházejí pravomoci prezidenta republiky. Výkon pravomocí prezidenta republiky předsedy obou parlamentních komor bude totiž výrazně efektivnější, pokud se dotčení ústavní činitelé vůbec dozví, že už dané pravomoci vykonávají.

(3) - Manželka prezidenta republiky nemůže svolávat ustavující schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a to dokonce ani v případě, že svého muže velice miluje a má velmi podobný podpis.

(4) - Vedoucí kanceláře prezidenta republiky je úředníkem státu, nikoliv jeho majitelem. V případě úmrtí či dlouhodobé indispozice prezidenta republiky nepřecházejí pravomoci prezidenta republiky na nevolené úředníky z jeho kanceláře, ale na volené ústavní činitele. Je přitom lhostejno, kdo z nich má pana prezidenta radši.

(5) - Prezidentem České republiky se nesmí stát rodilý Slovák, ledaže by to byla Zuzana Čaputová.

(6) - Prezident republiky, kterému čeští váleční veteráni a letci z bitvy o Británii nestojí ani za to, aby jim přišel 8. května na Vítkov položit věnec, a to nikoliv proto, že by byl nemocný (což jeho mluvčí výslovně popřel), ale jen proto, že má večer ještě jinou akci, takže si dopoledne dává pyžámkový den, si nezaslouží plat čtvrt milionu korun měsíčně bez náhrad. Fakt, že "prezident není jen fíkus a kladeč věnců", neznamená, že se může na kladení věnců úplně vybodnout a celé měsíce nedělat vůbec nic a brát za to víc, než kolik dostávala v přepočtu na německou průměrnou mzdu Angela Merkelová.

(7) - Tiskový mluvčí prezidenta republiky není potulný kazatel ani lidový misionář. Náplní činnosti mluvčího prezidenta republiky není sdílet citáty z Bible a jídelníčky. Pakliže nastane situace, kdy tiskový mluvčí prezidenta republiky vykonává svou funkci natolik špatně, že za něj musí zaskakovat neplacení dobrovolníci z řad široké veřejnosti, nezaslouží si tento úředník plat 900 tisíc korun ročně. Pakliže oni neplacení dobrovolníci poskytují veřejnosti lepší informační službu než daný státní úředník, připadá tento plat v plné výši jim.

Co se týče aktivace skutečného článku 66 Ústavy, pak bych poslancům a senátorům doporučil zhruba toto: pakliže nevíme, jestli je kočka v krabici živá nebo mrtvá, je lepší pro jistotu předpokládat, že je mrtvá.

Kromě změny Ústavy bych se teď akutně soustředil ještě na jednu věc. A to je to, co po téhle partě vlastně zůstane pro Zemanova nástupce (ať již přijde v roce 2023, anebo dřív). Někteří komentátoři se domnívají, že bude potřeba po nich na Hradě pořádně uklidit. Já si to nemyslím. Já si naopak myslím, že tam bude uklizeno tak dobře, že si příští prezident bude muset přinést do kanceláře i vlastní nábytek, protože tihle lidé tam nenechají nic, co nebude přišroubované.

To usuzuji z toho, že už teď vnímají svou funkci v prezidentské kanceláři především jako skvělou příležitost k osobnímu obohacení. Chráněni přísnými bezpečnostními opatřeními u vstupu do areálu Hradu (zaměřenými na odhalování střelných zbraní a červených trenek), dělali si tam tihle borci jednu velkou kleptopárty. Takže dřív, než zjistíme, jak špatně na tom Miloš vlastně je, je důležité nejdříve postavit ozbrojenou stráž (ideálně nějakého čučkaře z BIS) před korunovační komoru v chrámu sv. Víta, aby se za pár let nezjistilo, že má originál klenotů už nějaký čas v trezoru čínský soukromý sběratel. Možná bych i pro jistotu shromáždil všechny klíčníky a přepočítal rubíny a safíry na Svatováclavské koruně, případně ověřil, jestli už nejsou některé z nich nahrazené jabloneckou bižuterií.

V každém případě předpokládám, že s výjimkou několika prázdných lahví od Becherovky a deseti zavařených skartovaček nenajde Zemanův nástupce v prezidentské kanceláři vůbec nic. Především zjistí, že v uplynulých osmi letech neuzavřela Kancelář prezidenta republiky ani jedinou smlouvu a veřejnou zakázku. Následně zjistí, že z lánské obory už je mezitím lánská holina, protože všechno dřevo už je odvezené do Číny přes firmu jakési kadeřnice z Moravy.

Ona masivní skartovací a čistící akce pravděpodobně probíhá právě nyní, takže pokud se na ni chceme podívat, teď je na to ta správná chvíle. Jinak fakt, že po Zemanových lidech v kanclech vůbec nic nezůstane, považuji za tu lepší variantu. Horší varianta je, že prezident Zeman odejde rychleji, než se skartace dokončí. V takovém případě bych očekával, že na Hradě vypukne neočekávaný požár. Preventivně bych proto již dnes mobilizoval hasiče na Hradčanech i ty dobrovolné v Lánech. Na všechno ostatní je čas, ale tohle fakt spěchá.

Požehnanou neděli, přátelé.

Poznámka pod čarou: cca 80 % obyvatel České republiky se domnívá, že Erwin Schrödinger dostal Nobelovu cenu za fyziku za své úvahy o zombie kočkách, protože nic jiného zajímavého v životě neudělal. Nikoliv, dostal ji za tohle:

Takže pokud si myslíte, že Vám týrání zvířat zajistí Nobelovku, sněte dál.