Až budu národním koordinátorem očkování 3/4 Nadsvětelná bezpečnost

Toto je pokračování textu, jehož začátek naleznete ZDE.  

3/4 - Nasvětelná bezpečnost

V předchozí kapitole jsem se pokoušel vysvětlit, že rychlost nemusí nutně znamenat uspěchanost. V případě designu nové vakcíny byl příčinou oné zázračné rychlosti zkrátka vědecký pokrok, učiněný v posledních dekádách, nikoliv snaha něco odfláknout. Nedávno jsme se ženou došli pěšky na jeden zátah z Prahy do Vídně. To se zbytkem textu nijak nesouvisí, ale potřeboval jsem to sem nějak nenápadně zakomponovat, abych zamachroval. Druhotná pointa je, že dojít z Prahy do Vídně nám trvalo něco přes dva týdny. Zpátky jsme jeli vlakem a trvalo to něco přes čtyři hodiny. Tady vidíte, jak moderní technologie všechno urychlují. Nedá se totiž říct, že zpáteční cesta byla odfláknutá, jenom jsme zkrátka využili pokročilejší a efektivnější způsob přepravy a tuto možnost nám otevřel technologický pokrok. No, a s vývojem vakcíny je to stejné (ha, já věděl, že sem ten náš pochod nějak dostanu, muhehe).

Design vakcíny je ale jedna věc, otestování její bezpečnosti a účinnosti je věc druhá. V dnešní době trvá tato druhá fáze mnohem déle než ta první, a to byl právě také důvod, proč jsme se vakcíny, vymyšlené už v půlce ledna, dočkali až v prosinci. I to je na první pohled "podezřele" rychlé, protože tato fáze obvykle trvá několik let. Lidé se proto logicky ptají: co všechno museli vědci zanedbat, aby to stihli takto brzy? A je na to jednoduchá odpověď: nic! Otestovat bezpečnost vakcíny se skutečně dá takto rychle, aniž by bylo nutné porušit jakákoliv pravidla, udělat bezpečnostní testy kratší či méně robustní apod. Současné vakcíny jsou otestované úplně stejně jako všechny předchozí, u kterých jen naprosto stejné testování trvalo třeba šest let.

Skutečná otázka je tedy spíš opačná - jak je sakra možné, že to u jiných vakcín proti jiným chorobám trvalo tak ostudně dlouho? Za odpovědí na tuto otázku stojí několik příčin, ale začneme tou, která je vždycky až na prvním místě: prachy!

Navzdory všeobecnému přesvědčení, vakcíny ve skutečnosti nejsou "zlatý důl" farmaceutických společností. Tím jsou spíš opiáty, antidepresiva, léky na bolest a běžná nachlazení - zkrátka něco, co si v bohatých zemích kupuje každý stále, anebo něco, na čem snadno vzniká závislost (to je problém zejména v USA). Vakcíny jsou spíš pravý opak - je to něco, co se farmaceutickým firmám moc finančně nevyplatí a dělají to spíš proto, aby si zlepšily veřejnou pověst. Šéfové farmaceutických firem investují do vakcín obvykle velmi neradi, protože finanční návratnost takových investic je dosti nejistá. Například z toho důvodu, že očkování proti naprosté většině infekčních nemocí, které kdysi masově sužovaly bohaté západní společnosti, už je dávno vyvinuté (většinou už někdy od 60. let) a vyvíjet vakcínu proti nemocem, které sužují chudé nezápadní společnosti, je finanční sebevražda, protože chudé nezápadní společnosti si nemůžou dovolit za ni platit.

Velké zlé kapitalistické farmaceutické společnosti tak investují do vývoje nových vakcín obvykle jen tehdy, když se jim dostane nějaké formy veřejné podpory (ve formě různých dotací apod.), protože jen tak se jim vyrovnají možná rizika s možnými výnosy. A to je také odpověď, proč vývoj vakcíny obvykle trvá mnoho let - většinu tohoto času (odhadem tak 90 %) totiž nezabere samotné testování, ale sepisování různých žádostí o grant, čekání na schválení grantů, sepisování žádostí o povolení první fáze testování na lidech, čekání na schválení žádostí o povolení první fáze testování na lidech, vyhodnocení první fáze testování na lidech a zaslání tohoto vyhodnocení příslušnému úřadu, čekání na vyjádření příslušného úřadu, sepisování žádosti o zahájení druhé fáze testování na podkladech z první fáze, čekání na povolení k zahájení druhé fáze od příslušného úřadu, sepisování průběžné výroční zprávy grantové agentuře, čekání na vyhodnocení žádosti grantovou agenturou, která rozhodne o pokračování financování atd. atd.

Doktor Mark Toshner z Cambridge, který se podílí na testování nových vakcín, popisuje, co se děje po většinu času od nadesignování vakcíny po její finální schválení slovy: "po většinu času se neděje vůbec nic". Po většinu času se čeká na nějaký papír. Od nějakého úřadu. Dokud není papír s razítkem, nesmí se dál nic dělat. Papír s razítkem obvykle dorazí za několik měsíců od zaslání žádosti o něj. Na schválení očkování, které budete píchat do lidí, potřebujete opravdu hodně papírů s mnoha razítky. Jakože vážně opravdu hodně. Od mnoha různých úřadů. Sám jsem dělal pět let ve státní správě a nedám na ni dopustit, ale musím poctivě přiznat, že akčnost není úplně inherentní vlastností jakékoliv byrokracie. Pojmy "úřad" a "střelhbitý" jsou nejen v češtině zcela adekvátní jazyková antonyma.

Po celou tuto dobu hrozí, že testy nakonec ukáží, že vakcína není účinná, nebo není bezpečná, anebo prostě jen moc drahá na výrobu či skladování a musíte to celé začít od začátku. V minulosti některé vakcíny skončily v pokročilých fázích vývoje zkrátka proto, že se "změnila situace na trhu", klesla poptávka či odhadovaná prodejní cena a už by se finančně nerentovaly. Není divu, že se zlé kapitalistické farmaceutické společnosti do takových nejistých dobrodružství pouští jen s krajní nelibostí.

To byl popis obvyklého stavu před pandemií. Letos ale bylo úplně všechno jinak. Farmaceutické firmy se úplně nemusely obávat nedostatku poptávky, protože ta dosáhla úrovně, kterou ekonomové ve své odborné terminologii označují souslovím "poptávka jako prase". Jakmile začaly první lockdowny, vlády všech bohatých zemí světa si okamžitě uvědomily, že pokud tohle potrvá dlouho, bude to opravdu velmi drahé. A byly rázem ochotné zaplatit a udělat prakticky cokoliv, aby bylo očkování dostupné co nejdřív. Zavřené obchody a služby a s tím spojené mamutí výpadky daňových příjmů, ztráta pracovních míst pro tisíce lidí a jejich přesun na pracovní úřady (tedy z pozice plátců daní do pozice příjemců podpory), obrovské zvýšení nákladů na zdravotní péči, kolabující celá odvětví, vyžadující státní podporu (aerolinky, turismus, gastro, kultura atd.) - není divu, že se vlády najednou rozhodly zaplatit firmám za očkování, kolik si jen řeknou. Protože jediný den lockdownu stojí stát mnohem víc než několik dávek vakcíny pro všechny jeho obyvatele krát dva.

Ještě horší bylo, že volení politici brzy zjistili, že lidem se v lockdownech nelíbí, že si je moc neužívají a že dávají přednost normálnímu stavu. A také, že neradi umírají na koronavirus. A tedy, že politik, který rychle nevyřeší koronavirus, bude ztrácet voličské hlasy. Což je pro politika ta nejhorší myslitelná noční můra. Hodně politiků bylo proto ochotno učinit bezprecedentní kroky, aby se viru zbavili co nejrychleji.

Když prezident Donald Trump zjistil, že jeho brilantní strategie "budeme se tvářit, že ten virus neexistuje a ono to samo zmizí" nepřináší očekávané výsledky, zahájila americká administrativa "Operaci nadsvětelná rychlost" (Operation Warp Speed), určenou právě na urychlení začátku očkování. Ta v zásadě spočívala v tom, že americká vláda uvolnila 10 miliard dolarů soukromým firmám na podporu vývoje a testování vakcín. Bílý dům se rozhodl podpořit hned několik výrobců a odlišných technologií, aby měl zálohu pro případ, že by se nějaká varianta ukázala jako nefunkční nebo nebezpečná. A co bylo ještě zásadnější, stát se zavázal proplatit farmaceutickým firmám významnou část škody i v případě, že by to celé nevyšlo a vakcína se při testech ukázala jako nepoužitelná. To by za normálních okolností zavánělo kriminálem za korupci a kašlání na péči řádného hospodáře (kdyby stát objednal výrobu nových tanků pro armádu u soukromého výrobce a zavázal se je zaplatit, i kdyby nešly nastartovat, nebylo by to asi úplně košer), ale za těchto mimořádných okolností to bylo velmi pochopitelné a umožnilo to firmám vrhnout do vývoje doslova všechny dostupné zdroje, aniž by se musely bát, že na tom prodělají kalhoty.

EU postupovala dost podobně, když u několika různých firem objednala několikanásobně více vakcín, než kolik má sama obyvatel (a Afrika se může jít bodnout). Německá vláda ještě pro jistotu přisypala firmě Pfizer/BioNTech na vývoj vakcíny skoro půl miliardy dolarů z vlastní kapsy, nad rámec unijních peněz. Danke, Angela! Česká vláda také nelenila a rozhodla se investovat miliony do vývoje naší vlastní české vakcíny, aby si po jejím úspěšném testování na laboratorních myších uvědomila, že to byla blbost a celý program zastavila.

Pokud si myslíte, že ony velké státní finanční injekce neudělají ve výsledku žádný rozdíl, tak se pletete. Ani ne tak neexistující technologie, ale spíše samotný fakt, že se na něco neuvolní peníze a nestane se to prioritou, rozhoduje o osudech milionů lidských životů už velmi dlouho. Koronavirus se loni prioritou stal, protože trápí bohaté lidi v bohatých zemích. Jiné nemoci se prioritou jen tak nestanou, obvykle proto, že trápí chudé lidi v chudých zemích.

V roce 2004 se hodně mluvilo o nutnosti navýšit dostupné prostředky na boj proti malárii. Malárie tehdy zabíjela asi 1 milion lidí každý rok, ale také vysávala asi 12 miliard dolarů ročně z ekonomik afrických států (kterým posíláme rozvojovou pomoc). WHO tehdy spočítalo, že za 2-3 miliardy dolarů ročně by se dala malárie dostat pod kontrolu do té míry, že by se ocitla na pokraji vymýcení. Jenže ty peníze se pořád nedaří sehnat. OSN investovalo na malárii v roce 2007 jen 220 milionů dolarů, zatímco Světová banka slíbila dalších 500 milionů na 5 let. Jenom pro srovnání - ony 3 miliardy dolarů, které by tehdy stačily na globální zastavení malárie, je jen 5 % částky, kterou USA dávaly ve stejné době ročně na boj s terorismem. Jen výstavba nové americké ambasády v Iráku a její zabezpečení proti útokům stály 750 milionů dolarů. Hledal jsem si i aktuálnější čísla a určité zlepšení mezitím nastalo, ale WHO stále chybí asi třetina potřebných peněz. Malárie bude proto zřejmě i v dalších letech zabíjet ročně 67x tolik lidí, než jich veškerý mezinárodní terorismus dokázal zabít za posledních 40 let.

Tady vidíte ten rozdíl, když chcete do něčeho investovat a když nechcete. Jedním z lidí, kteří tohle velmi dobře vědí, je Bill Gates. To je ten člověk, který je tak nechutně bohatý, až je mu z toho stydno (ono když máte jako jediná osoba tolik peněz, jako středně velký africký stát, tak je určitý stud na místě). Takže se rozhodl, že si zlepší karmu tím, že začne pomáhat lidem. Bill Gates je typický nerd, kterého baví matematika a dost dobře ji ovládá (například úspěšně absolvoval tento absurdně těžký matematický předmět na Harvardu, což se povedlo málokomu). Takže se rozhodl jít na pomáhání vědecky a udělal si klasickou analýzu nákladů a výnosů - tedy si spočítal, do čeho má investovat, aby za určitou částku pozitivně ovlivnil co nejvíce lidských životů.

A z této analýzy mu vyšla velmi jednoznačná odpověď: očkování! Za nic jiného nedostanete tolik muziky za tak málo peněz. Respektive ničím jiným nezachráníte za babku tolik lidských životů.

Stejný problém (tedy jak utratit neutratitelné množství peněz) řešili i jiní miliardáři a dospěli k různým výsledkům. Elon Musk se například rozhodl poslat do vesmíru funkční auto s umělou figurínou a vtipným nápisem, Jeff Bezos si zase nechal vyrobit obří hodiny, které budou tikat tisíce let.

Asi v té cost-benefit analýze zvolili jinou metodiku, která upřednostňovala masturbační projekty před pomocí komukoliv jinému než sobě. Bill Gates se svou ženou Melindou místo toho utratili miliardy dolarů za naočkování milionů lidí v rozvojových zemích proti infekčním nemocem. Odhaduje se, že pomohli zachránit až 122 milionů (převážně dětských) životů, přičemž výrazně přispěli k tomu, že globální mortalita malých dětí klesla od roku 1990 na polovinu.

Je proto velmi pozoruhodné, že Bill Gates je pro mnoho lidí symbolem čistého zla, něco jako moderní Hitler. A to navzdory tomu, že Gates již podle všeho zachránil víc lidských životů, než kolik jich Hitler stihl zmařit. A také navzdory tomu, že ho lidé hejtují z převážně počítačů s operačním systémem, který sám vytvořil. Naopak Donalda Trumpa, který peníze ze své nadace použil k nákupu vlastního portrétu a jehož největším vynálezem bylo slovo covfefe, lidé milují. Svět je zkrátka plný paradoxů.

Možná ještě důležitější než peníze, bylo pro urychlení vývoje vakcín odstranění byrokratických překážek. Na razítka se najednou nečekalo v řádech měsíců, ale v řádech jednotek pracovních dní. Státní správa dostala za úkol s farmaceutickými firmami těsně spolupracovat, takže schvalovací úřady vyhodnocovaly zasílané výsledky průběžně (aby je tolik nepřekvapilo a nezahltilo, až dostanou výsledky finální) a připravovaly jednotlivé administrativní úkony ještě předtím, než je o ně někdo oficiálně požádal na příslušném oficiálním formuláři příslušné barvy. Jinými slovy: kdyby takto fungovala byrokracie i jindy a jinde, žilo by se na téhle planetě opravdu krásně.

Samotné testy bezpečnosti vakcín proběhly ve zcela stejném rozsahu a za zcela stejných podmínek jako kdykoliv v minulosti. Jediné urychlení spočívalo v tom, že některé kroky, které se obvykle dělají jeden po druhém, se tentokrát prováděly z větší části paralelně. Testování vakcíny probíhá obvykle ve třech fázích. První fáze je základní ověření bezpečnosti - vakcínu při ní dostane jen malé množství lidí, a pokud přežijí a nenaroste jim ocas, může se postoupit do fází dvě a tři. Ve fázi dvě už je počet účastníků podstatně větší, a kromě bezpečnosti se už okrajově zkoumá také účinnost. Fáze tři už má řádově desítky tisíc očkovaných a je zaměřená hlavně na účinnost vakcíny. U vakcín proti covidu probíhaly fáze dvě a tři víceméně současně - to neznamená, že by byly ošizené (rozsahově byly standardní), jen se se začátkem další fáze nečekalo, až skončí ta předchozí. Čímž se ušetřilo mnoho měsíců, aniž by se jakkoliv ovlivnila kvalita testů (jen bylo potřeba vyčlenit více personálu na zpracování výsledků).

Komu se při takových testech nové vakcíny aplikují? Dobrovolníkům, kteří podepsali papír, že jim nevadí být "pokusnými králíky" a nebudou nikoho žalovat v případě, že se po píchnutí neotestované vakcíny promění v něco ošklivého. Pokud nevěříte, že existují lidé, kteří dobrovolně podepíší něco takového, tak existují. Buď jsou to lidé vysoce společensky odpovědní, kteří jsou ochotní riskovat vlastní zdraví v zájmu ostatních, anebo lidé, které nebaví život, ale většinou lidé, kteří potřebují prachy. Protože za účast na pokusných testech se obvykle platí, a to velice slušně (u nás klidně i 20 tisíc korun, v Americe ještě víc).

Po aplikaci vakcíny se testovaní lidé mnoho měsíců sledují. Musejí chodit na pravidelné zdravotní prohlídky a také povinně reportovat jakékoliv změny svého zdravotního stavu (například smrt). A také jsou samozřejmě pravidelně testováni, jestli navzdory vakcíně nedostali covid. Sledování je dlouhodobé právě proto, aby se odhalily případné později nastupující nežádoucí účinky. Z tohoto důvodu je fáze testování bezpečnosti a účinnosti nejdražší a nejdelší, vlastně zabírá 99 % času při vývoji vakcíny (vzhledem k tomu, že samotný design vakcíny lze dneska stihnout za víkend).

Pokud se tedy bojíte, že budete při obdržení vakcíny "pokusnými králíky", tak už se bát nemusíte, protože tuhle roli už za Vás odehráli jiní. Dřív, než byla schválená pro "veřejnost", dostalo vakcínu Pfizer/BioNTech celkem 21 720 dobrovolníků (z různých věkových skupin, různého pohlaví, rasy apod.), většina z nich už před více než půl rokem. Momentálně jsou to lidé pod asi nejpřísnějším lékařským dohledem na světě - ví se o každé jejich zvýšené teplotě, ranní únavě, nebo zadřené třísce. Ani papež není pod tak přísným dozorem. Během posledních dvou měsíců, kdy začalo masové očkování, už dostaly vakcínu proti covidu další miliony lidí, což jen rozšiřuje rozsah naší bezpečnostní studie (protože i jejich případné nežádoucí účinky se evidují a zkoumají).

Pokud Vás zajímá, jak na tom všichni tihle lidi jsou, tak... docela dost dobře. Tak za prvé skoro nikdo z nich nemá covid. To víme díky tomu, že vedle těch 21 720 dobrovolníků, kteří dostali skutečnou očkovací látku, tu bylo ještě 21 728 dobrovolníků, kteří dostali placebo. Nikdo z nich ve skutečnosti nevěděl, co z toho jim píchli, a nevěděli to ani lékaři, kteří je očkovali (to je princip dvojitě zaslepené studie). Věděli to jen vědci ve firmě Pfizer/BioNTech. Pak se tito lidé vypustili do svých běžných životů a kromě toho, že se sledoval jejich zdravotní stav, se také několik měsíců čekalo, kolik z nich se nakazí covidem. Kdyby se totiž covidem nakazil stejný počet lidí z obou skupin, vakcína by byla k ničemu. Naštěstí byl ale počet lidí, kteří dostali skutečnou vakcínu a onemocněli covidem, více než 20x nižší než počet lidí, kteří onemocněli s placebem. Což odpovídá účinnosti 95 % (ovšem jen 52 % po první ze dvou dávek). Dobrou zprávou bylo i to, že na účinnost neměl vliv věk, pohlaví, váha apod.

Protože účinnost vakcín se stále měří podobně primitivním způsobem, jako v dobách ranné kravizace. Dneska už tedy neinfikujeme lidi nemocí cíleně, jako to dělal pan Jenner, ale sledujeme, kolik lidí se nakazí (s placebem vs. s vakcínou) přirozenou cestou při běžném životním provozu. A tady došlo k dalšímu výraznému urychlení. Aby totiž byly výsledky testu spolehlivosti statisticky směroplatné, musí se v kontrolní skupině nakazit řádově stovky lidí. Přirozenou cestou. Což jde obvykle dost pomalu (někdy to trvá i roky), ale nám v tom letos významně pomohl obrovský rozsah celé epidemie. Čím větší epidemie, tím rychleji máte výsledky. Dostatek lidí z kontrolní skupiny se letos nakazil skoro hned, nemuselo se dlouho čekat, čímž si covid svou vlastní nakažlivostí zpečetil svůj osud (doufejme).

Z podobného důvodu musel být třeba kdysi zastaven vývoj vakcíny proti nemoci SARS. SARS se totiž objevil a zase zmizel dřív, než jsme stihli testy dokončit. Covid-19 nám naopak zatím poskytuje čas i nakažené vrchovatou měrou, což celé testování urychluje. Ta nedokončená vakcína proti SARS ostatně nakonec vůbec nebyla k ničemu, ale také značně urychlila vývoj vakcíny proti covidu. SARS a covid-19 jsou totiž velmi blízce příbuzní, něco jako bratranci nebo tak. Ona fakt není náhoda, že se ten současný virus jmenuje SARS-CoV-2. Takže se při vývoji současné vakcíny daly využít zkušenosti z nedokončené vakcíny proti SARS. Byla-li-by-kdy-byla dokončená, stala by se ostatně právě vakcína proti SARS první genovou vakcínou v dějinách, a to už někdy v roce 2006. A Vy byste dneska nemohli pyskovat, že je to nová a neprověřená technologie!

No, tak teď když jsme se všichni shodli na tom, že testy nových vakcín nebyly ošizené, tak bychom se mohli podívat na to, jak dopadly. Až nečekaně dobře. Hlavně u těch nových genových (Pfizer/BioNTech, Moderna) to vypadá, že jde o jedny z nejbezpečnějších vakcín, jaké kdy kdo vyrobil. Vy si asi myslíte, že jsem si tuhle větu vymyslel, abych Vás jakože přesvědčil, ale ono to tak fakt je! U vektorových vakcín proti koronaviru (to je třeba AstraZeneca) byl výkon o krapánek horší - hlavně z hlediska účinnosti.

To, že jsou vakcíny bezpečné, bohužel neznamená, že nemohou mít žádné nežádoucí účinky. Obecně bych tyto nežádoucí účinky rozdělil na očekávatelné a neočekávané. Když totiž vytváříte novou vakcínu, automaticky počítáte s tím, že některé nežádoucí účinky budou. Konkrétně například tyto: lidé mohou pociťovat bolest v místě vpichu, objeví se zčervenání nebo otok daného místa, případně mohou mít očkovaní mírně zvýšenou teplotu a cítit se unavení.

Tyto "nežádoucí" účinky jsou totiž ve skutečnosti docela "žádoucí". Proboha proč? Protože jsou známkou toho, že vakcína funguje. Jestli jste dávali pozor v předchozích oddílech, tak už víte, že principem vakcíny je vybudit reakci imunitního systému, tak aby se seznámil se vzorkem nového patogenu a propříště na něj byl připraven. A toto "seznamování" obvykle provázejí výše uvedené příznaky. Imunitní systém spustí poplach, bílé krvinky se na vetřelce vrhnou a rozjedou velkou obrannou akci, která bohužel člověka poněkud vyčerpává a projevuje se zvýšenou teplotou, otokem, slabou bolestí apod. Na rozdíl od skutečné nemoci ovšem tato akce trvá většinou jen pár hodin, pak tyto příznaky samy odezní.

Nemoc samotná totiž sice také vybudí reakci imunitního systému, ale vyřadí Vás z provozu nejméně na dva týdny, v horších případech dokonce navždy. U ani jedné z covidových vakcín nebyly prokázány žádné dlouhotrvající nežádoucí účinky, u covidu-19 ano (mnoho lidí, kteří se vyléčili, trpí už celé měsíce chronickými potížemi a neví se, jestli někdy odezní). Tolik asi k těm osobám, které prohlašují, že se raději nechají imunizovat nemocí než očkováním, protože to považují za "bezpečnější".

Dám Vám početně zcela analogický příklad tohoto uvažování - máte před sebou dva kelímky a Vy se rozhodujete, ze kterého se napijete. A víte následující: z levého kelímku už se napilo přes 90 milionů lidí, 2 miliony z nich zemřely a další miliony mají dlouhodobé chronické potíže (zbytek je v pohodě). Z pravého kelímku už se napilo asi 35 milionů lidí, všichni jsou v pohodě, nezemřel nikdo (slovy NIKDO), dlouhodobé následky neměl nikdo (slovy NIKDO), pár set z nich mělo krátkodobé vážnější zdravotní potíže, které u všech (slovy U VŠECH) odezněly do dvou dnů, zbytku to jenom nechutnalo. Napití z pravého kelímku Vás navíc chrání před otravou z levého kelímku. Který kelímek si vyberete? Pokud odpovíte, že raději levý, protože z pravého se zatím napilo příliš málo lidí na to, abychom věděli, že není nebezpečný, pak... já fakt nevim, co Vám mám na to říct. Asi jen to, že ve Vaší hlavě probíhají tak sofistikované rozhodovací procesy, že se ani neodvažuji je pokoušet chápat.

Jsou lidé, které předchozí odstavec přesvědčil, a pak jsou lidé, které z něj zaujala jediná věc a volají: "Moment!" A co mají jako, sakra, znamenat ty "krátkodobé vážnější zdravotní potíže", které jsem tam zmínil? Hm, no jo no, zmínil, akorát jsem doufal, že si toho nevšimnete. Tak když už jste si toho všimli, tak si o nich teda povíme, no. Jedním z možných nežádoucích účinků, který sice nepatří do kategorie "vážných", ale už stihl nadělat očkování proti covidu dost špatné PR, je krátkodobá ztráta vědomí, lidově zvaná omdlívání. Omdlívání také patří do kategorie očekávaných nežádoucích účinků, protože podobné případy se objevují u všech očkování proti všem nemocem (není to nic specifického pro nové vakcíny). Nesouvisí totiž ani tak s vakcínou, jako spíše s její aplikací skrze injekce. Při očkování někteří lidé, kteří jsou k tomu náchylní (zhruba 3 % populace, častěji ženy), omdlívají z úplně stejných důvodů, jako omdlívají (titíž lidé) při odběrech krve, zkoušce ve škole, anebo když se říznou do prstu.

Krátkodobá ztráta vědomí je nejčastěji reakcí na stres, případně na bolest. Není to reakce na vakcínu. Prakticky všichni lidé, kteří omdleli po očkování, už měli za sebou jiné omdlévací epizody. U některých lidí totiž vyvolávají omdlívání určité intenzivní stresové podněty - časté jsou právě injekce, pohled na krev apod. Omdlívání může vypadat strašidelně, ale nebezpečné to není vůbec, pokud se při pádu na zem nepraštíte do hlavy, anebo neupadnete na puštěnou cirkulárku. Zemdlelí lidé se obvykle do minuty proberou bez jakýchkoliv dlouhodobých následků.

Jinými slovy: je to úplně běžné, při očkování (stejně jako při odběrech krve) se to stává a normálně se s tím počítá. Jediní, koho to vyvádí z míry, jsou odpírači očkování, kteří mezi sebou horlivě sdílí videa, jako je například toto, na kterém omdlí zdravotní sestra Tiffany Dover z Tennessee v přímém přenosu na tiskové konferenci krátce poté, co slavnostně obdrží první dávku vakcíny. Video je pravé a mnoho konspiro lidí ho sdílí jako důkaz nebezpečnosti očkování, když ho obvykle ještě vytuní o "zaručené zprávy" o tom, že daná sestra je mrtvá atd.

O tom, že daná sestra není mrtvá, svědčí zejména to, že pár minut po svém zemdlení už dávala rozhovory přítomným novinářům, ve kterých se jim svěřila, že omdlívá běžně při každém bolestivém podnětu, a že jen za posledních šest týdnů omdlela šestkrát. Jediné, co je na celém případu děsivé, je tak úsudek ředitele nemocnice ve městě Chattanooga, který jako prvního zaměstnance, jenž dostane první slavnostní dávku očkování za přítomnosti kamer, vybral zrovna tuto dívku, která ztrácí vědomí častěji než Václav Klaus soudnost.

Ve velmi vzácných případech (cca u jednoho z 10 000 očkovaných) se při testech objevily i další přechodné nežádoucí účinky, například dočasná paralýza lícního nervu. Ta se projevuje tak, že Vám ochabne jedna strana tváře. U všech lidí, kterým se to stalo, tento příznak brzy odezněl. Není zcela jasné, proč se to děje, ale zřejmě je to opět spíše důsledek injekce než vakcíny samotné (stejný příznak se totiž objevil i u jedné osoby, která dostala placebo). Jiným možným nežádoucím účinkem je otok v místech plastických operací (např. u lidí, kteří v období krátce před aplikací vakcíny absolvovali výplň rtů). To je také důsledek vakcínou "vybuzeného" imunitního systému, který začne útočit na další cizorodé prvky v těle (včetně kosmetických výplní). Dá se to snadno vyřešit v řádu minut podáním antihistaminik a kortikosteroidů, žádné trvalé následky to nezanechává.

Nic z výše uvedeného nelze považovat za "vážné zdravotní potíže". Těmi jsem měl na mysli spíš anafylaktický šok. To je potíž vážná zcela neoddiskutovatelně, protože Vás může i zabít. I ten přitom patří mezi "očekávatelné" nežádoucí reakce, protože se vyskytuje u všech vakcín (a obecně opět u všeho, co se aplikuje pomocí injekce). Anafylaktický šok je v podstatě velmi prudká alergická reakce. To, co Vás v tomto případě ohrožuje na životě, je naprosto přehnaná a neadekvátní odezva Vašeho imunitního systému na nějaký alergen. Třeba na oříšky v jídle nebo mořské plody. Pokud jste někdy ve filmu (nebo hůře v reálu) viděli člověka, který celý otekl a začal se dusit poté, co omylem snědl něco, na co je alergický, tak to byl právě anafylaktický šok. Právě z těchto důvodů musí mít od určité doby každá restaurace v ČR k dispozici "Seznam alergenů", aby se příliš často nestávalo, že lidé omylem snědí něco, na co jsou prudce alergičtí. Václav Klaus mladší sice považuje tuhle povinnost za zbytečnou buzeraci podnikatelů, ale některým lidem to může reálně zachránit život. Navlas stejný problém stojí třeba za vážnými reakcemi na včelí žihadlo, anebo na některé léky (např. penicilin).

Anafylaktický šok není žádná sranda a skutečně se na něj někdy umírá. To je také důvod, proč se vážným alergikům doporučuje konzultovat očkování se svým lékařem, případně ho podstoupit za "chráněných" podmínek (například poté, co se nadopují dávkou antihistaminik). Spoustu lidí, kteří očkování zvažovali, tato informace zmátla, protože si nejsou jistí, jestli nejsou náhodou vážnými alergiky. Na to je jednoduchá odpověď - pokud jste vážnými alergiky, pravděpodobně to víte. Vážnou alergií se totiž v tomto případě nerozumí to, že začnete pšíkat, když se projdete podél rozkvetlé louky. Vážnou alergií se zde rozumí, že už jste někdy v minulosti bojovali o vlastní holý život při anafylaktickém šoku, což je něco, co byste si bezpochyby pamatovali. Vážní alergici obvykle o svém stavu vědí (a vědí i na co jsou alergičtí) a nosí si všude s sebou adrenalinovou injekci poslední záchrany.

Anafylaktický šok má totiž tři obrovské výhody. Za prvé: když je k dispozici pomoc, je velmi snadno řešitelný. Stačí postiženému píchnout do svalu injekci s pořádnou dávkou adrenalinu. To prakticky vždycky pomůže a pomůže to rychle. Lidé, kteří zemřeli na anafylaktický šok, zemřeli obvykle sami v lese (třeba na včelí bodnutí), protože kolem zrovna nebyl nikdo s epinefrinem. Očkování se naštěstí obvykle neprovádí v lese, ale ve zdravotnickém zařízení, kde se s touto nepříjemností počítá. Takže má každé místo, kde se provádí očkování (ale jakože fakt KAŽDÉ) k dispozici spoustu adrenalinových injekcí. Zemřít na anafylaktický šok ve zdravotnickém zařízení je proto docela umění, protože by to vyžadovalo až šokující neschopnost ošetřujícího personálu, který je jinak na tyto případy velmi dobře vycvičený.

S tím souvisí druhá výhoda rychle léčeného anafylaktického šoku - nezanechává žádné trvalé následky. Pokud ho přežijete, budete v pohodě. Třetí obrovská výhoda anafylaktického šoku spočívá v tom, že jeho nástup je velice rychlý. Alergická reakce většinou začne hned poté, co se do těla dostane alergen. Takže pokud u Vás očkování nevyvolá vážnou alergickou reakci v řádu desítek minut, nevyvolá ji už nikdy. To je právě ten důvod, proč Vám po každém očkování vždycky řeknou (ať už jste alergik, nebo ne), ať nikam nechodíte a raději počkáte půl hodiny v čekárně (tedy v blízkosti adrenalinové injekce). Já se na to tedy vždycky vykašlal a odešel jsem rovnou, ale slibuju, že už to dělat nebudu. Čestný pionýrský.

Jak již bylo řečeno, anafylaktický šok patří mezi očekáváné nežádoucí účinky. Vědci a lidé z farmaceutických firem by spíš znervózněli, kdyby po aplikaci vakcíny nikdy nikdo neomdlel, ani nedostal alergickou reakci. Protože v takovém případě by to byla první vakcína v historii zcela prostá nežádoucích účinků, což by bylo divné. Lidé jsou alergičtí na všemožné věci, takže nikdy nelze vyloučit, že budou alergičtí na vakcínu (anebo třeba na latex z její lahvičky). Těžké alergické reakce jsou obvykle velice vzácné - vyskytují se ještě méně často při očkování než v restauracích s mořskými plody. Pokud nemáte pocit, že by přímořské restaurace byly neustále plné dusících se oteklých lidí, tak je to pocit oprávněný, protože opravdu nejsou. Naprostá většina hostů restaurací do nich přijde a ničím se neudusí. Ale ve výjimečných případech se to může stát. Na pováženou by to bylo tehdy, kdyby se to stávalo podezřele často.

Což naštěstí není případ koronavirových vakcín. Některé zlé fámy Vás ale budou přesvědčovat o opaku. Mezi příznivci antivax hnutí se například široce sdílí video doktora Vernona Colemana, ve kterém tvrdí, že skoro 3 % lidí, kteří obdrželi proticovidovou vakcínu, dostalo anafylaktický šok a odkazuje se při tom na údaje CDC. To je pozoruhodné, protože skutečné údaje CDC dávají trochu jiná čísla. Ta konkrétně mluví o tom, že z 1 893 360 lidí, kteří dostali první dávku vakcíny Pfizer/BioNTech mezi 14. a 23. prosincem, bylo zaznamenáno 21 případů anafylaktického šoku. To je prosím tisícina procenta.

Drahý doktor Coleman zkrátka buď vědomě lže, anebo omylem nadsadil skutečná čísla 3000krát. Nevím přesně, za co ten pán dostal doktorát, ale za znalost trojčlenky to asi nebylo.

Maminka: "Vernonku, když Ti dá tatínek dvě jablíčka a maminka čtyři jablíčka, kolik máš dohromady jablíček?"

Vernonek: "18 tisíc"

Maminka: "No, Vernonku, matematik z Tebe asi nebude, ale pořád to můžeš dotáhnout na doktora medicíny."

Já bych to tedy v případě Vernona Colemana viděl spíš na tu vědomou lež, protože doktor Coleman je známý konspirační teoretik, který například úplně popírá existenci AIDS (jakože na féra tvrdí, že celá ta nemoc je vymyšlená) a taky se domnívá, že pohlavními chorobami se lze nakazit jen při "homosexuálním sexu". Doktor Coleman sice medicínu opravdu vystudoval, ovšem od roku 2016 ji nesmí vykonávat, protože přišel o lékařskou licenci. Asi tak nějak tušíte proč.

Bohužel internet se podobnými podivnými individui (občas dokonce otitulovanými, jako je třeba ještě doktor Lebenhart) jenom hemží. Mnozí lidé je bohužel poslouchají a výsledkem je přehnaná obava z očkování. Celá ta naše situace je tak paradoxně plná naděje i naprostého zmaru. Velké množství nejchytřejších lidí téhle planety se dalo dohromady a v rekordním čase vymyslelo funkční řešení jedné z největších krizí moderní doby. Aby se následně na internetu a na náměstích sešlo velké množství největších tupců téhle planety, kteří budou to řešení cíleně sabotovat, a krizi tak zbytečně prodlužovat.

Mám značné pochopení pro lidi, kterým současná opatření výrazně komplikují život a často i živobytí. Nikdo z nás ostatně nemá žádnou radost z toho, že se musíme takto omezovat, že jsou zavřené restaurace a obchody apod. A plně chápu, že pro některé lidi mohou tato omezení znamenat existenční potíže. Ale zároveň nemám úplně pochopení pro lidi, kteří svým přístupem spoluvytvářejí problém, na který si hlasitě stěžují. Kteří sice vědí, že se tvrdost opatření odvíjí od počtu nakažených, ale rozhodnou se bojovat za měkčí opatření tím, že se sejdou ve velkém počtu bez roušek, a zvýší tak počet nakažených. Anebo kteří na demonstraci za to, abychom se už covidu konečně zbavili, veřejně odmítají nejsnazší a nejrychlejší cestu k tomu, abychom se už covidu konečně zbavili, tedy očkování.

Řada z nich jsou tak zároveň pachateli i obětmi. Vůbec nejmenší pochopení mám ovšem pro ty, kteří provádějí šíření bludů v masovém měřítku, anebo se tím dokonce živí. Kteří Vám budou tvrdit, že očkování změní Vaši DNA, že se kvůli němu zabíjejí nenarozené dětí apod. Tito lidé jsou nebezpeční sobě i okolí. Koronavirus není sranda. Umírají na něj lidé. Hodně lidí. Ještě více lidí trpí opatřeními, které v boji s koronavirem zavádíme. Kvůli nezodpovědnosti, pomatenosti a zaslepenosti těchto cvoků umře ve výsledku daleko víc lidí, daleko víc jich přijde o práci a celé to bude trvat mnohem delší dobu.

Někteří z nich by byli velmi komičtí, kdyby neměli tisíce sledujících a tím i reálný vliv na veřejné mínění. Příkladem může být třeba hojně sdílený Antonín Baudyš, povoláním astrolog a "adept vnitřního života" (dle vlastních slov), jinak také držitel ocenění Bludný balvan za mimořádný přínos při oblbování české populace. Pan Baudyš je skutečný unikát, který nabourává mé jinak brilantní rozdělení odpíračů do ezo a konspiro skupiny, protože se dokázal úspěšně začlenit do obou, a to rovnou na přední příčky. Pan Baudyš se totiž bojí očkování jak z ezo důvodů ("podle orgánového pentagramu to napadá okruh srdce, plic a ledvin - jednoznačně duchovní osu"), tak z konspiro důvodů (očkování změní Vaší DNA a je to odtržení lidí od Boha).

Pan Baudyš pro mě představuje naprosto výjimečný zjev. I většina velmi prolhaných a vyndaných lidí se občas neuhlídá a řekne něco rozumného (třeba pozdrav nebo "to je ale dneska hezky"). Dokonce i Jiří Ovčáček už měl takové světlé chvilky. Pan Baudyš je ale ve svém šíření hovadin tak neuvěřitelně konzistentní, že podle všeho za celý svůj život nikdy veřejně neřekl nic, co by dávalo smysl. Což je svým způsobem obdivuhodné. Proto pokud jste někdy uvěřili čemukoliv, co pan Baudyš řekl (nebo ještě řekne), patříte téměř jistě do ezo/konspiro skupiny (anebo do obou), a tento článek tak pro Vás nejspíše nebude mít žádný přínos. Děkuji za návštěvu a Merkur s Vámi.

Já používám pana Baudyše jako dobrý sledovací materiál, protože dříve nebo později se na jeho stránkách objeví prakticky každá hovadina, která se (nejen) ohledně očkování v Česku šíří. Přičemž na některé z těchto hovadin se podíváme už v příští, naštěstí už poslední kapitole 😉 

Konec třetí části. Poslední čtvrtý díl mého seriálu článků o očkování (s názvem "Špatný rok pana Mordena") naleznete ZDE.

Čtvrtý díl považuji za nejpozoruhodnější, ale zároveň nejdrsnější. Některé jeho části jsou jen pro lidi se silnými žaludky. Dozvíte se v něm, proč měl pan Morden téměř jistě ještě horší rok než letos Vy; co mají společného neštovice, pyramidy, let na Měsíc a Incká civilizace; jak je to s autismem a očkováním a s jedovatým hliníkem v dětských vakcínách; jestli je dobré píchat malým dětem s hexavakcínou šest smrtelných nemocí najednou; na co by měl být každý český vlastenec právem hrd a pych a proč bychom měli občas pochválit komunisty.

Stačí jenom kliknout ;-)